Šéf Globálního institutu pro svět zítřka, asijského think tanku se sídlem v Hongkongu, vypočítává pět hlavních trendů ohlašujících konec časů, kdy Západ mohl světu vnucovat své vedení.

Pozdě, ale přece. Blíží se nový post západní mezinárodní řád, který bude multipolární a spravedlivější, napsal Chandran Nair, zakladatel a generální ředitel Global Institute For Tomorrow (GIFT) a rázem se vyšvihl mezi dlouhodobě nejčtenější příspěvky na vlivném americkém webu The National Interest. Autorovy představy o světě zítřka, kterému se jeho institut věnuje, naznačuje výmluvně titul knihy, kde to probírá podrobněji: Dismantling Global White Privilege: Equity for a Post–Western World. Čili čekejte konec globálních privilegií pro „bílého muže“, protože post západní svět se zaměří na obnovu rovnosti.

Velké zúčtování, které nás čeká, bude poháněno pěti hlavními trendy. Pokud Západ tyto trendy nerozpozná nebo bude mít snahu jim důrazně vzdorovat, vytvoří významné riziko nejen pro samotný Západ, ale také pro globální stabilitu, píše šéf nezávislého think tanku se sídlem v Hongkongu, který studuje ekonomické, politické a změny sociální otázky z asijské perspektivy. Doporučení je jasné: Bude lepší konfliktům se vyhnout a změny vnímat jako příležitost k budování spravedlivějšího světa než jako krizi, která ohrožuje zakořeněná privilegia.

Ještě zajímavější je ohlas, jaký má tento text mezi americkými pravičáky vyhledávajícími The National Interest, web washingtonského Centra pro národní zájem (původně založeného prezidentem Richardem Nixonem). Článek, který se stal během pár dní tím nejčtenějším v letošním roce, je totiž v naprostém rozporu se základním pojetím redakce, které stavělo právě na oné vůdcovské výlučnosti Západu. To by naznačovalo vnímavost k nastupující změně tam, kde je to nejdůležitější.

První z těchto trendů spočívá v převyprávění dějin právě z onoho úhlu nastupující multipolarity. Západ praktikoval selektivní interpretaci své koloniální historie, ve které se vydával za nositele modernity a laskavou vůdčí sílu. To se nyní mění, internet a sociální média narušily informační monopoly a prolomily brány, za nimiž západní instituce (mediální společnosti, univerzity, knižní nakladatelství a další) střežily převahu svého výkladu. Historie už není omezena na západní interpretaci, a to včetně předstírané dobromyslnosti kolonizačního úsilí Západu.

Zatímco Západ zesiluje domnělé špatné činy jiných, mlčí o tom, jak první evropští osadníci v Americe ničily kultury původních národů, jak byl vykořisťován africký kontinent nebo jak se zacházelo s domorodým obyvatelstvem v Austrálii. Řešení těchto historických epizod je o to důležitější, že západní národy mají problém si přiznat i současné chyby a záměry.

Nezápadní národy mohou nyní jasně ukázat, že jejich vlastní země a komunity mají dlouhou historii, která nejenže existuje navzdory západnímu výkladu, ale tyto dějiny je třeba zkoumat, chápat a vyprávět. Západ se musí s tímto trendem a jeho důsledky vypořádat, a ne jej zastírat popíráním. Připomeňme si například pokračující diplomatické úsilí indické vlády přimět Velkou Británii, aby vrátila poklady ukradené v Indii, včetně některých korunovačních klenotů.

Druhým trendem je přehodnocení mezinárodního řádu „založeného na pravidlech". Politici ve Washingtonu to neslyší rádi, ale tento koncept je ve světě předmětem velkého posměchu a je považován za nástroj pro ovládání světa a udržování hegemonie. Západ přitom vlastní pravidla sám opakovaně porušuje. To vyvolává odpor v okolním světě a legitimita takového řádu je zpochybňována.

Rostoucí frustrace z takového pokrytectví přispěla k tomu, že o podíl na světové moci se uchází více zemí a vznikají nové příležitosti a výzvy. Čína zaujala významnější postavení a nabízí globální veřejné statky, jako je nastolování míru a řešení klimatických změn. Podobně se začíná prosazovat Indie a další země, jako jsou Spojené arabské emiráty a Indonésie.

Stále více zemí hledá vlastní cestu jednadvacátým stoletím. Západ musí uznat, že mezinárodní rovnováha sil se změnila. Nadále už není možné, aby ostatním vnucoval svou vůli. Je zapotřebí nový, pragmatičtější, multipolární přístup, v jehož rámci budou národy provádět zahraniční politiku mírového soužití a řídit se vlastními zájmy, bez omezení typu „kdo není s námi, je proti nám“.

Třetím trendem je demaskování toho, co se skrývá za „mírotvornými“ akcemi Západu. Přestože Spojené státy (a v menší míře i Evropa) vystupují jako garanti globální bezpečnosti, většina světa považuje Spojené státy (a v menší míře i Evropu) za země, které z válek spíše profitují. Stěží pak mohou mít zájem na podpoře skutečného míru. Západní vojensko–průmyslový komplex (zejména ten americký) je tak mocný, že řídí zahraniční politiku USA a udržuje konflikty, ze kterých má zisk.

V současné době jsou Spojené státy a jejich spojenci v NATO hnací silou růstu celosvětových vojenských výdajů. Amerika vydává na obranu více než dalších deset dalších zemí dohromady. Nelze přehlédnout ani miliony dolarů, které průmyslový komplex vynakládá na volby, což vede k ovládnutí státu a výraznému zvyšování rozpočtů na obranu.

Západu samotnému proto nelze svěřit vedení globálního mírového úsilí, když značná část jeho ekonomik z těch konfliktů těží. V tomto světle dochází k pozitivní změně, kdy Čína zprostředkovává průlomové mírové dohody (například mezi Saúdskou Arábií a Íránem), zatímco další světoví lídři jako indonéský Joko Widodo, indický Narendra Modi nebo brazilský Luiz Inácio Lula da Silva přicházejí s vlastními návrhy na mírová řešení.

Čtvrtým probíhajícím trendem je nezbytnost zbavit se nadvlády západního finančního sytému. Politici a experti otevřeně hovoří o užití „financí jako zbraně“. Vůči zemím, které se nepodřizují západním záměrům, se uplatňují finanční sankce. Schopnost Spojených států a jejich spojenců zmrazit, a dokonce zabavit rezervy suverénních států (Afghánistánu, Venezuely, Ruska), vyvolala šokové vlny po celém světě.

Finanční chamtivost Západu a používání nekalých triků spouští zničující krize, jako byla finanční krize z let 2007–2008 nebo nedávný pád banky Silicon Valley. Nedůvěra v západní finanční struktury zákonitě roste, začínají být odmítány.

V současné době probíhají snahy o odstranění privilegií Spojených států plynoucí ze širokého užívání dolaru. Proces de–dolarizace už pokročil, podíl této měny na světových rezervách klesl ze 73 % v roce 2001 na 47 % v loňském roce.

Země navíc hledají alternativy k systému SWIFT, který byl rovněž využíván na podporu západních sankcí. Ekonomický řád se tak zbavuje jednostranných závislostí, a to mění geopolitická spojenectví, ekonomickou diplomacii i rovnováhu sil v mezinárodních institucích. Tato změna může poskytnout větší flexibilitu měnovým politikám rozvojových zemí a omezit schopnost Západu uvalovat sankce. Země BRICS už dosáhly většího HDP mají země G7, což signalizuje přerozdělení ekonomické moci a budoucí spolupráci v oblasti obchodu, investic, infrastruktury a rozvojové pomoci.

Pátým trendem je pozoruhodný úpadek důvěryhodnosti západního tisku. Začíná být zřejmá role západních médií jako nástroje pro udržování výhod Západu na úkor jiných zemí.

Například neustálé hanobení Číny v západních médiích udržuje obraz Pekingu jako hrozby pro vlastní občany i celý svět. Komplikované geopolitické souvislosti Hongkongu a Tchajwanu jsou obzvláště selektivně přetřásány, aby se prosadil narativ "my, nebo oni", místo aby se podpořilo porozumění mezi Západem a Čínou.

Podobně jednostranné zpravodajství o ukrajinském konfliktu přehlíží geopolitické složitosti rusko–ukrajinských vztahů a expanze NATO v Evropě. Nedostatek zpráv o bombovém útoku na Nord Stream, který byl podle mnohých spáchán západním státem, je do očí bijící a přispěl k nedůvěře v západní média ze strany nezápadních i západních čtenářů. Informování o nezápadních konfliktech, jako jsou konflikty v Jemenu, Myanmaru a Palestině, je také nedostatečné a neobjektivní.

Autor Chandar Nair nakonec sáhne po výrazu „nápis na stěně“ podle biblického zvěstování pádu Babylonu. Dnes tento nápis na stěně zní:

Svět už není takový, jaký byl v době po studené válce. Staré pořádky skončily. Západ nemá takovou politickou a finanční moc jako kdysi, o mezinárodní legitimitě nemluvě. Západní země se musí přizpůsobit tomuto měnícímu se mezinárodnímu prostředí, je to lepší než tvrdošíjně trvat na tom, že vše zůstane při starém. Avšak pokud tak neučiní, svět se stane nebezpečnějším a jak důvěryhodnost, tak vliv Západu dále poklesne.